Během posledního měsíce byla Eliška třikrát v kině, a to pokaždé na stejném filmu - Malý princ. Trochu jsme se báli, jestli se jí to bude líbit a také jestli se to bude líbit nám, protože nejnovější adaptace je docela odlišná od knihy. No, film se Elišce líbil. Nicméně všechno to bylo složitější. Takže po pořádku:
Poprvé se vydala Ela na Malého prince někdy koncem srpna - už si přesně nepamatuji kdy, bylo to se mnou čili s tatínkem, maminku jsme tenkrát nechali doma, aby si odpočala :) Eliška se strašně těšila, pamatuji si úplně přesně, jak do kina téměř běžela! Na počátku filmu byla neklidná, ale pak se dívala se zájmem. Nevadilo jí, že se film liší od knížky, protože knížku neznala (a dodnes nezná). Mně to, přiznám se, trochu vadilo, protože film vlastně není příběhem malého prince, ale malé holčičky.
Holčička se musí pořád učit, protože její maminka pracuje v nadnárodní firmě a naplánovala holčičce život na mnoho let dopředu. Holčičce to nejdřív nijak zvlášť nevadí, ale pak se seznámí s takovým srandovním sousedem a pozná, že v životě jsou i jiné věci než učení...
Nicméně děj filmu zde nebudu líčit. Důležité je že Eliška se dívala na film se zájmem, ovšem někdy po polovině najednou prudce zneklidněla a začala ukazovat, že máme jít pryč. Samozřejmě jsem se snažil ji přemluvit, abychom zůstali, doufal jsem, že ji to přejde, ale ona vytáhla nejsilnější kartu - ukázala gesto "chce se mi na záchod." Tak jsme šli - a nějak jsme se ztratili v útrobách multikina, takže jsme se už pak ani nemohli vrátit. Že se záchod ukázal být výmluvou, snad ani nemusím dodávat.
Když jsme se ale vrátili domů, Eliška nadšeně referovala o filmu a také v následujících dnech často vzpomínala na "holčičku v pohádce, na kterou jsme se dívali." Proto jsem se nakonec rozhodl, že zkusíme jít na Malého prince ještě jednou - třeba se napodruhé podaří krizi překonat, možná krize ani nepřijde - a dodíváme se až do konce. Nicméně krize opět přišla, a to ve stejném momentu filmu jako poprvé. Tentokrát jsem byl lépe připraven, v útrobách multikina jsme se neztratili, ale Eliška návrat na sál rezolutně odmítla. I napodruhé jsme se tedy vrátili domů, aniž jsme věděli, jak to dopadlo. Pak byla dlouhá přestávka (dva nebo tři týdny), ale Eliška na holčičku nezapomněla. A tak se nakonec vydala na film ještě potřetí. Tentokrát s maminkou - a vydržela až do konce! Malý princ se teď zařadil mezi její oblíbené pohádky - pravda, ten předělaný, holčičkový, ne opravdový. Ale hlavně že má Ela radost...
Poprvé se vydala Ela na Malého prince někdy koncem srpna - už si přesně nepamatuji kdy, bylo to se mnou čili s tatínkem, maminku jsme tenkrát nechali doma, aby si odpočala :) Eliška se strašně těšila, pamatuji si úplně přesně, jak do kina téměř běžela! Na počátku filmu byla neklidná, ale pak se dívala se zájmem. Nevadilo jí, že se film liší od knížky, protože knížku neznala (a dodnes nezná). Mně to, přiznám se, trochu vadilo, protože film vlastně není příběhem malého prince, ale malé holčičky.
Holčička se musí pořád učit, protože její maminka pracuje v nadnárodní firmě a naplánovala holčičce život na mnoho let dopředu. Holčičce to nejdřív nijak zvlášť nevadí, ale pak se seznámí s takovým srandovním sousedem a pozná, že v životě jsou i jiné věci než učení...
Nicméně děj filmu zde nebudu líčit. Důležité je že Eliška se dívala na film se zájmem, ovšem někdy po polovině najednou prudce zneklidněla a začala ukazovat, že máme jít pryč. Samozřejmě jsem se snažil ji přemluvit, abychom zůstali, doufal jsem, že ji to přejde, ale ona vytáhla nejsilnější kartu - ukázala gesto "chce se mi na záchod." Tak jsme šli - a nějak jsme se ztratili v útrobách multikina, takže jsme se už pak ani nemohli vrátit. Že se záchod ukázal být výmluvou, snad ani nemusím dodávat.
Když jsme se ale vrátili domů, Eliška nadšeně referovala o filmu a také v následujících dnech často vzpomínala na "holčičku v pohádce, na kterou jsme se dívali." Proto jsem se nakonec rozhodl, že zkusíme jít na Malého prince ještě jednou - třeba se napodruhé podaří krizi překonat, možná krize ani nepřijde - a dodíváme se až do konce. Nicméně krize opět přišla, a to ve stejném momentu filmu jako poprvé. Tentokrát jsem byl lépe připraven, v útrobách multikina jsme se neztratili, ale Eliška návrat na sál rezolutně odmítla. I napodruhé jsme se tedy vrátili domů, aniž jsme věděli, jak to dopadlo. Pak byla dlouhá přestávka (dva nebo tři týdny), ale Eliška na holčičku nezapomněla. A tak se nakonec vydala na film ještě potřetí. Tentokrát s maminkou - a vydržela až do konce! Malý princ se teď zařadil mezi její oblíbené pohádky - pravda, ten předělaný, holčičkový, ne opravdový. Ale hlavně že má Ela radost...
Brak komentarzy:
Prześlij komentarz