środa, 25 listopada 2015

Není to tak jednoduché!

Už jsem tady několikrát psal, že při čtení tohoto blogu to může vypadat jednoduše: jistě, Eliška je postižená, ale pořád dělá nějaké pokroky, takže je vlastně všechno na dobré cestě, jen neztratit trpělivost a naději! Jenže ono to není tak jednoduché. Dobrý příklad se objevil právě nadávno. Možná si ještě vzpomenete, jak jsem Elišku chválil, že se naučila chodit po schodech bez držení (ať už za ruku či za zábradlí). Nahoru to šlo krásně, dolů trochu méně, ale to není nic divného, chození ze schodů je těžší než do schodů. I tak to byl pokrok jak malovaný, jen o něm napsat na blog. A tak jsem taky napsal.
Čas však běžel dál. Eliška chodila do školy a když jsme se odpoledne vraceli domů, obvykle jsme si to chození na nějakých schodech vyzkoušeli. Dítko rychle pochopilo, že tatínek má na na tom zájem, a začalo smlouvat: ano, vyjdu po těch schodech bez držení, ale až přijdeme domů, bude Buliba! (Pokud to někdo neví, Buliba je kreslený medvídek, hrdina série počítačových her pro děti. Ela ho miluje, my rodiče trochu méně, protože Eliška by byla schopná nedělat od rána dovečera nic jiného, jen sedět u počítače a hrát Bulibu.) Nicméně po schodech jsme chodili dál a Eliška měla i bez Buliby radost, že umí něco nového. Potom však - i o tom jsem na blogu psal - byla Ela nemocná. Trvalo to asi deset dní, potom bylo nějakou dobu ošklivé počasí a aby Ela znovu něco nechytila, vozili jsme ji do školy autem nebo tramvají. K tradičnímu chození pěšky jsme se vrátili až nedávno. A co se ukázalo? Eliška už po schodech sama chodit neumí. Zapomněla to. Zastaví se pod nimi, zkouší to, ale nějak to nejde. Budeme muset začít se vším zase od začátku.
Je to škoda, ale nás rodiče to nepřekvapuje. Tak to bylo už mockrát. Už mockrát jsme triumfálně sdělovali světu i sobě navzájem, že se Eliška něco naučila, a ona to potom zase zapomněla, učila se to znovu, připomínalo to tu slavnou Leninovu knihu "Jeden krok vpřed, dva kroky dozadu." Něco z toho se potom opravdu naučila a už to nezapomněla, něco - aspoň zatím - ne. Co se dá dělat? Budeme to zkoušet dál. Však ono se to třeba nakonec podaří.

Brak komentarzy:

Prześlij komentarz